Se psem si čistí hlavu a jde spát
Bez šamponu, ale procházkou venku, samozřejmě. Chybí nám napínavé souboje a fantastická skóre, jimiž tým Made in Bolka tradičně korunuje většinu utkání. A tak nás napadlo pozvat ke krátkému rozhovoru Jana Natova, kapitána superligového týmu Předvýběr.CZ Florbal Mladá Boleslav a zeptat se ho, co se mu honí hlavou, když teď nemůže excelovat v dresu se čtyřmi rybičkami.
Jak se máte v posledních dnech, co jste dělal o víkendu?
Vyrazili jsme s kamarádem Ondřejem Fojtou a pejskem na Sněžku. Počasí vyšlo úplně na jedničku, takže víkend jsem si užil v přírodě. Jinak se snažím využít toho, že můžeme trénovat aspoň venku, takže chodím individuálně běhat a plním tréninkové plány, které dostáváme.
Zatím to oficiálně vypadá, že florbalové soutěže jsou zastavené jen na krátkou dobu. Ale už asi tušíme, že to spíš bude trvat déle. Jak to vnímáte jako kapitán superligového týmu?
Je to špatné v tom, že od března, kdy se předčasně ukončila liga, trénujeme individuálně bez vidiny, že si budeme moct zahrát nějaký zápas. Kvůli tomu to přitom vlastně děláme. Je to hrozně těžké na psychiku. Za posledních sedm měsíců jsme vlastně stihli odehrát jen tři ligová utkání nové sezóny. Mně osobně to strašně chybí, a myslím, že i klukům. O hodně těžší je motivovat se do tréninků: teď máme individuální plán na tři týdny, všechno je vlastně doma nebo běhání venku a tak vlastně jedeme od března kromě léta, kdy šlo trénovat normálně. Na druhou stranu věřím, že až se liga rozběhne, vlítneme do toho s velkou chutí a přinese to ovoce.
Co děláte, abyste neklesali na mysli a zůstali dobře naladění na florbal?
Chápu, že hráč, pro kterého mělo jít o poslední sezónu v kariéře, může teď uvažovat, jestli už ten poslední zápas nehrál. Takového člověka bych litoval. Ale takový případ u nás není. My se neustále připravujeme, máme většinou šest tréninků ze sedmi dní. Fyzicky připravení budeme, ale psychicky je to těžké... myslím na to, že už bych si strašně rád zahrál, ale snažím se nebýt z toho otrávený, pořád se těším, doufám, že se stane zázrak a budeme moct co nejdřív hrát a sezóna poběží jako dřív. Je důležité mít to v hlavě nastavené pozitivně.
Jste velký optimista. Pět hráčů Bolky minulý týden krátkodobě přestoupilo do Švédska. To je velké povzbuzení, ne?
Pro kluky je to super! Můžou si vyzkoušet nejlepší ligu na světě, srovnat osobně přímo na hřišti, jak jsou Švédi florbalově posunutí jinam než my. Mám za kluky radost, že si to v mladém věku můžou vyzkoušet, můžou se tam ukázat a třeba v budoucnu o ně bude mít švédský tým zájem, aby tam hráli celou sezónu a ne jenom na kratší čas. Jsem rád, že to jde a závidím jim, že můžou hrát i zápasy. Doufám, že se vrátí jako „švédští hráči“ a pomůžou našemu týmu.
Ještě tři krátké neflorbalové otázky. Na co se teď těšíte? Na Vánoce?
Na Vánoce se určitě těším, až budeme zase celá rodina pospolu. Doufám, že proběhnou jako každý rok, pro mě je důležité, že budeme moct být spolu… (Dlouhá odmlka.) Přemýšlím, co ještě. Jsem rád, že máme s přítelkyní psa a můžeme jezdit na výlety. Teď je na to víc času, tyhle věci mám rád, takže mi vlastně kromě florbalu nic nechybí. Hrozně rád trávím volný čas venku s Maruškou, to je moje přítelkyně, a se psem venku, toho mám teď dostatek.
Už víme, jak se jmenuje vaše přítelkyně. Měl byste ještě prozradit, jak se jmenuje pes.
Pes se jmenuje Gordon.
Vzhledem k tomu, že generálním partnerem Bolky je personální agentura Předvýběr.CZ, napadá mě, jestli si vzpomenete, kdy jste si sám naposledy hledal práci? Jaké to pro vás je?
Když jsem z Tatranu přestupoval do Mladé Boleslavi, tak mi práci sehnal Tomáš Pacák v AlteChu. Tam jsem vydržel jen asi tři měsíce, nefungovalo to tam ve spojení s florbalem. Potom jsem byl ve firmě Elco Elektro, kde se prodávají elektromontážní věci, tam jsem vydržel dva a půl roku a potom mi Tomáš našel volné místo v Techemu, kde už jsem čtvrtým rokem. Tady mi dělá šéfovou jeho maminka paní Věra Pacáková. Mám to tady hrozně rád, je to super, úplně mi to vyhovuje. Co jsem v Bolce, práci mi vlastně vždycky našel Tomáš, za to mu moc děkuju, protože jsem s tím neměl žádné starosti.
Čím začínáte den a čím ho končíte?
(Zaskočeně se směje.) Den začínám venčením pejska a končím taky venčením pejska. Někdy mám možnost vzít si ho do práce, když zrovna trávím pracovní den v kanceláři, ale když máme montáže, zůstává doma. Ale večer to bývávalo tak, že jsem přišel z tréninku a vyvenčil ho a šel spát. Dneska někdy individuální běhy stihnu odpoledne, takže před spaním jdu ven s pejskem, vyčistím si hlavu a jdu spát.