20.02.2018

Ideální kolega? Lidsky kvalitní člověk

Miroslav Černáč je chemik a obchodník současně. Jeho život trochu připomíná příběhy hrdinů Vladimíra Párala, který patří mezi jeho oblíbené spisovatele - jako provozní chemik získal vysokoškolský diplom až během zaměstnání. Firma, kterou řídí, prodává po celé Evropě speciální plasty, kompozitní materiály a aditiva. S jeho produkty se většina z nás přímo nesetkáme, ale s výrobky jeho zákazníků už ano - ať už jde o kosmetický průmysl, výrobu aut, stavebnictví nebo zdravotnictví. Jak funguje tak specifická firma? A jací jsou chemici?

Jako obchodní firma nejčastěji hledáte obchodníky. Jaké máte požadavky na nové kolegy? Musí být chemici?
Neprodáváme komodity, kde o prodeji rozhoduje lepší cena. Obchodník musí být dobrou kombinací technika s prodejcem. Bez technických znalostí by nemohl zákazníkovi doporučit vhodný materiál.

Nebrání vám současný nedostatek lidí v rozvoji, jako to už hlásí některé firmy?
Jsme poměrně malý tým, v Praze je nás třináct, naše tempo růstu je jeden až dva lidi za jeden až dva roky. Díky tomu zvládáme najít kvalitní lidi.

Miroslav Černáč je jednatelem společnosti Velox CMS, která má centrálu v Hamburku. Kromě pražské kanceláře řídí zastoupení firmy v zemích východní Evropy. Šéfem firmy je od roku 2015, v minulosti pracoval například v Unipetrolu. je absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, kterou vystudoval při zaměstnání, je vyučený provozní chemik. Narozeniny slaví v květnu, má tři děti a pokud mu zbývá čas, rád čte - například sci-fi a mezi jeho oblíbené autory patří o profesní kolega Vladimír Páral.

Co děláte pro to, aby se u vás lidé drželi?
Fluktuace je u nás poměrně nízká, neodchází víc než jeden člověk za rok. V posledním roce to byl případ, kdy zakladatelka české pobočky odcházela do důchodu. Jinak hodně investujeme do lidského potenciálu, snažím se lidem nabídnout kromě odbornosti i rozvoj v ostatních oblastech, jako soft skills. Několikrát ročně k nám přichází psycholog, který nás na začátku spolupráce školil v komunikaci, ale postupně se to překlopilo v duševní hygienu - v týmu řešíme věci, které se týkají mezilidských vztahů na pracovišti. Myslím, že zájem zaměstnavatele je pro lidi důležitý.

Každý si může vybrat, v čem se chce rozvíjet?
Je to dialog. Od zaměstnance se očekává, že přijde s návrhem, co by potřeboval, manažer k tomu řekne svůj názor a potom se stanoví plán rozvoje.

Máte i ženy obchodnice?
Na českém trhu jedna působí, jedna žena je na Slovensku, dvě ženy na polském trhu a jedna v Rumunsku.

Není to pro ně složitější práce? Není váš obor příliš „chlapský“?
Můžu říct, že v některých případech žena obchodnice na klienta působí tak, že zjemní jeho chování. Pro něho je to příjemná změna, když si může se ženou popovídat o specifických technických záležitostech.

Nemusí žena mít lepší znalosti, aby ji klient vnímal jako odbornice?
Ženy, které u nás působí, to zvládly a patří mezi naši špičku.

Když hledáte nového kolegu, jaké vlastnosti jsou pro vás důležité?
Hledám člověka, který se chce něco naučit a má přiměřené nadšení a pozitivní přístup k životu, s takovým se dá pracovat. Pokud je lidsky kvalitní, jsme schopní z něho vychovat odpovídajícího odborníka.

Miroslav Černáč

Jde to i úplně bez znalostí chemie?
Pokud člověk opravdu nemá žádný technický základ, staví se na tom špatně. Ideální je kombinace technického vzdělání se zkušeností v obchodě. Ale ne úplně všichni, kteří pracují ve firmě, mají technické vzdělání nebo měli zkušenosti v obchodě. V mnoha případech jsme vzali šikovného technika, který s obchodem neměl moc společného, ale byl schopný jednat s lidmi.

Jací jsou chemici jako lidi?
V posledních týdnech nejslavnější chemik na obrazovkách byl pan Drahoš, který kandidoval na prezidenta, tak si můžete udělat obrázek… Řekl bych, že chemici rozhodně nejsou bělovlasí profesoři v bílém plášti poněkud potrhlého nastavení. Jsou to normální lidi jako my ostatní.

Vzděláním jste chemik, teď řídíte obchodní firmu. Jak jde chemie a obchod dohromady?
Moje životní dráha začala technickou prací, ale ve firmě Kaučuk (dnešní Syntos), která vyrábí komoditní polymery, jsem se dostal na pozici šéfa obchodní jednotky. Později jsem přešel do sesterské společnosti Chemopetrol (dneska Unipetrol RPA), kde jsem působil na pozici strategie prodeje. Vyvinul jsem se z technika do pozice obchodníka s technickým zázemím.

Jaké šéf pro východní Evropu sedíte na více židlích. Jak se jednotlivé země liší?
Český a polský trh není až tak odlišný z hlediska očekávání zákazníků. Pro Česko je specifický vysoký podíl výroby pro automotive. V Polsku výroba automobilů není tak silná, potkáváme se tam spíš s méně náročnými aplikacemi, tudíž i příležitost pro sofistikované produkty je trochu menší, v řadě případů si místní zpracovatelé nemůžou dovolit to nejlepší technické řešení. V Rumunsku a Řecku jsou ceny na trhu v podstatě nejnižší, v řadě případů máme problém uplatnit aplikace, které představují nejlepší technické řešení. V některých teritoriích, jako v Polsku nebo Rumunsku, bych řekl, že je národním sportem platit pozdě. V Rusku z toho důvodu prakticky nedáváme vůbec zboží na fakturu.

Jaké to je řídit více zemí najednou?
Nejkomplikovanější je splnit požadavky legislativy v každé zemi. Když srovnám české účetnictví s německým a polským, tak překvapivě polské je zdaleka nejkomplikovanější a naopak německé je mnohem jednodušší, než ve východních zemích.

Liší se nějak podmínky pro zaměstnance v různých zemích?
V různých zemích legislativa jinak myslí na zaměstnance. Například v Polsku je předpis, že pokud zaměstnanec pracuje s počítačem, firma musí říct, po kolika letech za kolik peněz mu koupí brýle.

Mají zaměstnanci národních poboček šanci potkávat se spolu?
Jako východní Evropa se scházíme minimálně jednou za rok, většinou v předvánočním čase. Každý z účastníků prezentuje svoje úspěchy za minulý rok a dělí se o zkušenosti, co se povedlo a co se nepovedlo. Setkání není jen pro obchodníky, ale pro všechny zaměstnance, takže třeba všechny účetní nebo asistentky ze všech zemí mají šanci se potkat.

I vzhledem k historickým zkušenostem nebo k ekonomickým sankcím - co byste mohl říct o obchodování v Rusku?
Jako východní Evropa se scházíme minimálně jednou za rok, většinou v předvánočním čase. Každý z účastníků prezentuje svoje úspěchy za minulý rok a dělí se o zkušenosti, co se povedlo a co se nepovedlo. Setkání není jen pro obchodníky, ale pro všechny zaměstnance, takže třeba všechny účetní nebo asistentky ze všech zemí mají šanci se potkat.

Mají zaměstnanci národních poboček šanci potkávat se spolu?
V Rusku musí obchodovat místní člověk. Ruští zákazníci nepřijmou nikoho jiného, než člověka, který se v Rusku narodil. V minulosti jsme měli i zástupce ze západní Evropy, ale to se neosvědčilo. Pokud Rus obchoduje s Rusem, je vyšší pravděpodobnost, že obchod dopadne jak má.

Znamenají pro vás sankce velké omezení?
Nemůžu říct, že by nás nějak podstatně omezovaly. Některé produkty, které běžně prodáváme, tam nemáme možnost vyvážet. Jde zejména o produkty, které jsou využitelné pro armádní účely, nedodáváme tam třeba uhlíková vlákna nebo speciální skleněné kuličky pro výrobu výbušnin.

Pan Černáč spolupracuje s firmou Předvýběr.CZ více nez dva roky. Pomáháme mu najít kvalitní obchodníky.

Přečtěte si i některý z osmi rozhovorů, který vyšly v roce 2017: