Dneska by start podnikání zvažoval: přístup státu odrazuje - ale svobody si váží
V zatím posledním interview jsme loni představili obchodního šéfa Předvýběru.CZ. Firma má ovšem dva vlastníky, kteří se od sebe v mnohém liší. Letos proto seriál otevíráme vzácným rozhovorem s druhým jednatelem Vladimírem Kočím - vzácným proto, že na internetu o něm moc informací nenajdete. Vystudoval sice střední elektroprůmyslovku, studoval elektro i na ČVUT a ve své firmě R4U se specializuje na IT. Přesto je spíš ekonom, říká o sobě absolvent VŠE.
Podle vašeho životopisu jsem si myslel, že jste spíš ajťák, i když jste vystudoval ekonomku. Ale to asi není úplně přesné, že?
Nejsem ajťák. Na ČVUT jsem programoval, dělal jsem nějaký textový editor, na střední škole jsme řešili přenosy informací, mám teoretické základy. Když se s někým bavím o programování, není to pro mě španělská vesnice, ale neuživil bych se tím.
Ale přesto jste strávil čtyři roky na elektrotechnické průmyslovce a pak i rok na technice. Proč jste se nakonec dal na ekonomiku?
V podstatě nejsem až tak technický typ. Ekonomika je mi bližší, dneska bych si ale vybral jiný obor. Studoval jsem národohospodářskou fakultu, takže teoreticky bych měl dělat na ministerstvu průmyslu a obchodu nebo v národní bance, jako spousta mých spolužáků, kteří jsou dneska makroekonomové a dělají ve velkých bankách. Během studia jsem měl možnost udělat si test, který trval asi šest hodin - tam mi řekli, ať se vyvaruju teorie, že musím dělat něco, co je praktické. Takže jsem vystudoval něco, k čemu jsem vůbec neměl předpoklady. Pátrat, jaký bude mít vliv na ekonomiku, když snížím úrokovou sazbu o čtvrt procenta, by pro mě nebylo.
Takže vysoká škola vám nic nedala?
Naopak mi dala spoustu věcí, ze kterých žiju dodneška! Kdybych tu školu neudělal, tak by se mi mnohem hůř podnikalo. Vidím to na jiných, kteří se v daních a podnikání vůbec neorientují. Škola pro mě byl velmi dobrý základ pro podnikání, větší, než jsem si tehdy uvědomoval.
Vladimír Kočí je polovičním spoluvlastníkem personální společnosti Předvýběr.CZ, stejný podíl má i ve firmách Professional People a R4U. Je absolventem Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, rok strávil i na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického. Specializuje se na IT segment trhu, volný čas rozděluje mezi golf, cestování a rodinu. Dětství trávil mezi Kutnou Horou a Kolínem, ale je rodilý Pražák a v hlavním městě také žije se svojí ženou Jitkou a dcerou Klárou.
Přesto se nakonec hodně specializujete na IT.
Jako firma ne, ale já osobně ano, celou dobu, co dělám recruitment, letos to bude devatenáct let. Už během vysoké školy jsem pracoval pro IT společnost, ale dělal jsem obchod. A když jsem školu dokončil, tak jsem zase dělal pro IT společnost a zase obchod - takže v práci jsem spojil oboje - jak technickou část, tak komunikaci.
Ŕíká se, že lidi v IT nemají moc dobré předpoklady pro obchod - a vy obchodník jste. Je to zásluha studia na VŠE?
Záleží na osobnosti každého člověka. Abych řekl pravdu, taky se nepovažuju úplně za čistého obchodníka. Pod tím pojmem si představuju někoho, kdo má ostré lokty a dokáže vlézt kamkoli se mu ukáže. Takový prvoliniový hunter nejsem. Spíš jsem schopný navázat dlouhodobé vztahy a udržovat je a pochopit, co zákazník chce. Ale rozhodně je mi blíž obchodní část byznysu než ta technická.
Pojďme si chvíli povídat o vás. Co děláte ve volném čase?
Snažím se sportovat. Cítím se mnohem líp, dává mi to energii. Chodím cvičit, abych se cítil fyzicky dobře. Sport číslo jedna je pro mě golf. Je to pravý opak toho, kdy jsem v práci a neustále komunikuji s lidmi - tam si můžu jít někam stoupnout na rohožku a dvě hodiny pálit do míčku a lidi k tomu vůbec nepotřebuju. Pro mě je to úžasný relax. Hrával jsem taky tenis, ale dneska už se víceméně věnuju jenom golfu.
Což ale v zimě moc nejde...
Existují haly, kde se můžete soustředit na techniku, jak držet hůl, jak odpalovat a jak se u toho pohybovat. Na co člověk v létě nemá čas, na to je zima výborná.
A máte kromě sportu i jiné koníčky? Na co naopak nemáte čas?
Mám rodinu, takže samozřejmě čas trávím s nimi, taky mě hodně baví cestování. To je, na co nemám dost čas - potřeboval bych víc sportu a víc cestování. A víc sportů. Chodím cvičit ke kondičnímu trenérovi, taky kvůli tomu, že golf je hodně jednostranný, tak abych si u toho zdraví spíš nezničil. Učí mě kompenzační cviky, abych byl schopný se hýbat i za deset let. Nikdy jsem se necítil fyzicky líp než teď.
V jednom rozhovoru jste před pěti lety řekl, že dneska už byste si asi netroufl začít podnikat. Platí to pořád?
Platí. Možná ještě víc než tehdy. Podnikání začíná být čím dál víc svázané, přibývá povinností, na cokoliv existují naprosto nesmyslné lhůty. Když já něco potřebuji, na to má stát času, kolik chce. Když ale stát něco potřebuje, dává mi jednotky dnů. Když mi pípne zpráva, že mám něco v datové schránce, tak mě téměř poleje horko, přemýšlím, kdy to vlastně otevřít, rozhodně ne v pátek, ale radši to nechám až na pondělí. Statistický úřad nás neustále uhání o údaje, které si může stáhnout z justice.cz, to je - s prominutím - opravdu buzerace. Často mám pocit, že jsem v pozici toho, kdo prosí, aby mi stát vůbec něco umožnil, místo aby nás podporoval, nevidím, že by chtěl, aby se nám dařilo, abychom vydělávali.
Výhrady, že stát nepodporuje podnikání, tady jsou v podstatě od začátku 90. let. Je administrativa jediný důvod, proč byste si dneska netroufal začít podnikat?
K podnikání se dneska přistupuje jako k něčemu špatnému. Podnikatel je často vnímaný jako někdo, kdo krade a podvádí. Postoj státu, který přejímá veřejnost, je další důvod odrazující od podnikání.
Najdete na podnikání i něco pozitivního?
Určitě. Vážím si toho, že podnikám. Jsem pánem svého času, vím, že když něco neudělám dneska, tak to budu muset udělat zítra. Nikdo mi s tím nepomůže. Když se budu některým věcem vyhýbat, tak mě stejně doženou. Ve velké firmě nebo v korporátu to můžu odkládat, možná si toho ani nikdo nevšimne, protože ta práce vlastně není potřeba. Podnikání mi na jednu stranu dává volnost, ale znamená samozřejmě mnohem větší zodpovědnost. Svoboda a možnost věci ovlivňovat, dělat je podle svého, stále převažuje.
Kolega Tomáš Kašpar vám v rámci své bakalářské práce v době ekonomické krize položil zajímavou otázku - jestli se vy sám nebojíte, že přijdete o práci. Pamatujete si, jak jste tehdy odpověděl?
Ne, nepamatuju.
V podstatě jste říkal, že se nebojíte, že byste si určitě nějakou práci našel. Říkal jste, že kdybyste z ekonomických důvodů musel snižovat počet zaměstnanců, že byste jako prvního propustil sebe. Umíte si dneska jako majitel úspěšné firmy představit, že byste si měl jít hledat práci?
Zopakuju, že kdyby přišla krize, tak bych první propustil sám sebe, protože lidi, které propustím, už znovu do firmy nepřivedu. Sám se můžu kdykoli vrátit, mnohem důležitější je udržet lidi, kteří tady jsou zaměstnaní. Nechci si představovat, co bych šel dělat, protože kdybych šel dělat pro kohokoliv, tak se samozřejmě budu muset přizpůsobit tomu, co chce on, i kdyby mi spousta věcí nedávala smysl. S tím už bych se hrozně těžko smiřoval.
Působíte ve spoustě firem a většina z nich se zabývá personalistikou. Není to zbytečné tříštění sil?
Každý zákazník očekává jiný typ služby. Podle mě nemůže jedna firma poskytovat záběr služeb od A do Z. Každá firma, pokud chce něco dělat dobře, se musí specializovat. Přirovnávám to k Volkswagenu, který má pod sebou iks značek a každá má svého zákazníka.
Máte ke všem svým firmám stejný vztah nebo máte některou radši?
Každou firmu mám s někým napůl. Svoji tvář jsem spojil s R4U a tak to vždycky bude. Naopak Předvýběr.CZ bude vždycky reprezentovat František Boudný, Professional People zase představuje Tomáš Havelka. U těch firem jsem v pozadí, pomáhám, s čím je potřeba, ale obličej mám spojený s jednou značkou.
Pomáhá vám to profesně, že máte možnost vzájemně spolupracovat, konzultovat, brainstormovat?
Dává mi to mnohem širší rozhled - vidím, na jakém trhu se co děje, nejsem zavřený v nějaké ulitě.
Před sedmi lety v ekonomickém deníku E15 psali o R4U, že jste jedna z prvních firem v Česku, která používá linkedinový profil. Tehdy jste měli úctyhodných 1700 sledujících, dneska jich máte o šest stovek víc, což je pořád hodně. Jak vlastně vnímáte sociální sítě?
LinkedIn používám od roku 2004, ale intenzita používání je stále menší, cítím odklon od sociálních sítí. Vnímám neochotu lidí všechno sdílet. Sám nejsem na sítích nijak aktivní, používám je, abych měl přehled přehled o lidech a firmách. Stále víc je znát, že lidi chtějí komunikovat přímo, ne přes sítě, když někomu zavoláte a domluvíte si setkání funguje mnohem líp.
Co vám na sítích vadí?
Jsou hodně anonymní a lidi tam sdílejí názory, které by v osobní komunikaci neřekli. V každé diskusi nakonec téměř vždycky dojde k rozdělení na dva tábory, které mezi sebou bojují a napadají se. Ve spoustě případů máte hrozně malý prostor na to, abyste dokázal svůj názor obhájit, ostatní vás často automaticky zařadí do nějaké škatulky, která vůbec nemusí odpovídat tomu, co si opravdu myslíte.
V Předvýběru.CZ jsme loni dělali anketu, ze které vyplynulo, že personalisté dávají přednost živým referencím, tomu, že bývalému zaměstnavateli zavolají a zeptají se na zájemce o práci, než aby lustrovali sociální sítě. Což mě osobně trošku překvapilo, když se všude píše, jak důležitá je naše digitální stopa. Jaký je váš přístup?
Pokud to klient vysloveně nechce, informace o uchazečích na sociálních sítích nehledám. Myslím, že člověk se tam projevuje jinak než ve skutečnosti. Navíc příliš velká aktivita na sociálních sítích může být i na škodu. Pokud vidím, že někdo má pět, deset, patnáct příspěvků týdně, ptám se „Co vlastně dělá?“. Vyvolává to pak velké otazníky, nakolik je ten člověk přínosem.
Jak vypadá z vašeho pohledu ideální zaměstnanec? Jaké vlastnosti na lidech máte rád a jaké naopak ne?
Mám rád, když jsou lidi upřímní, když jsou pracovití a když chtějí něčeho dosáhnout, když je baví co dělají a když tomu chtějí dát něco víc. Tím nemyslím, že tomu budou věnovat víc hodin, ale udělají něco navíc, co je odliší. Nemám rád lidi, kteří o všem diskutují a nejsou schopní rozhodnout, s těmi se mi hrozně špatně pracuje. Mám rád rozhodnost. Vím, že někdy rozhodnutí nemusí být optimální, ale život běží tak rychle, že je potřeba ve spoustě případů udělat rozhodnutí radši horší a rychle, než možná lepší, ale pozdě.
Nerozhodní lidé jsou dvojího typu - jedni nemají názor a bojí se rozhodnout, ale někteří jsou nerozhodní, protože jejich šéf chce všechno schvalovat. Dáváte lidem volnou ruku a necháváte hodně věcí na nich?
Chci, aby lidi dělali sami všechno a když si nejsou jistí, ať se mě zeptají. Ale vždycky budu víc nerad, když nerozhodnou a budou čekat, co na to já, než když rozhodnou a třeba se to rozhodnutí ukáže špatné. Aspoň vidím, že se snažili, že chtěli a že to zkusili. Mám rád samostatnost.
Všechny možné prognózy říkají, že i když přijde nová krize, nebude to znamenat, že bude na trhu více volných uchazečů o práci. Lidi už prý prostě nebudou, protože nové technologie a nové přístupy vytváří nová pracovní místa. Jak vidíte budoucnost? Co nás čeká letos a co v horizontu pěti až sedmi let?
To bych hrozně rád věděl, ale nevím to. Minimálně dva roky říkám, že ekonomika už nemá kam růst, a jsem přesvědčený, že letošní rok pro spoustu firem nebude lepší než loňský. Ne kvůli tomu, že by už nemohly růst, ale není možné se posunout bez větších investic a nevnímám to tak, že by se nějak hodně investovalo. Určitě přijde vlna, kdy se bude investovat víc do robotů, ale to jsou témata, o kterých se mluví roky. Až letos budou firmy vyhodnocovat loňský rok, zjistí, jak jim všude vyrostly náklady. Často budou přemýšlet, jak udržet zisk. Spousta firem už propouští nebo o tom aspoň přemýšlí.
Bez počítačů se dneska neobejdeme, co nás čeká v tomto segmentu?
Z IT se stane komodita. Dřív, když jste přišel s tématy jako e-business, CRM, supply chain management..., tak to všichni chtěli, protože měli pocit, že se bez toho neobejdou, ale v podstatě si pod tím nikdo neuměl představit něco konkrétního. IT má totiž úžasnou schopnost generovat marketingová hesla - dneska další mezi ně patří cloud. V roce 2001 existovali application service providers, což bylo úplně to stejné, co cloud, ale nebyly dostatečně rychlé linky, aby to vůbec mohlo online fungovat. Mění se pohled na IT, zatímco v našem regionu si firmy myslí, že se nějaké řešení upraví pro jejich potřeby a pak se diví, že je to drahé, na západě se spíš snaží využít, co už existuje a vytěžit z toho maximum - protože za to platím málo, protože už to je vyvinuté a nemusím dělat žádné velké změny. Podobné uvažování dojde i sem.
Na závěr nějakou odlehčující otázku - jak jste strávil Vánoce?
Hodně jsem odpočíval, pracovní vytížení před koncem roku bylo obrovské. Takže jsem se těšil, že nebudu nic muset. Koukal jsem na televizi, četl jsem si, potkával jsem se se známými, jezdil jsem si odpalovat, takže jsem si dopřál opravdu totální odpočinek.
A dal jste si nějaké předsevzetí do nového roku?
Nedávám si předsevzetí. Nejsem zastáncem toho, abych si 1. ledna řekl „Teď na něčem zapracuju!“. Jakmile dozraju k tomu, že něco chci, tak na tom začnu dělat kdykoliv v průběhu roku.
Za rozhovor děkuje: Zdeněk Fekar
- František Boudný: Zásada, které se drží: nikdy neříkej nikdy
- Jiří Malůš: Brno je pohodové město, říká opravdový Čechoslovák (Datron)
- Alena Nejezchlebová: Neptá se druhých, kde se vidí za deset let (Richter + Frenzel)
- Štěpánka Zdvořáková: Mužští kolegové oceňují ženu v týmu (Zeppelin)
- Lenka Dosedělová: Od začátku byla favoritkou poroty (výherkyně Školy pohovorů)
- Miroslav Černáč: Ideální kolega? Lidsky kvalitní člověk (Velox CMS)
- Milan Peterka: Je šťastný. Má rodinu, práci a florbal (Předvýběr.CZ)
- František Novák: Lidé o sobě dneska v životopisech říkají pravdu (GSW Development)
- Andrea Nichtová: Ideální personalista by měl především znát sám sebe (Psychiatrická nemocnice Bohnice)
- Dana Kultová: Lidé jsou na sociálních sítích dobrovolně, proto fungují (nydrle)
- Jiří Šturch: Obchod je férový: co dáš, to dostaneš (Předvýběr.CZ)
- Marta Hrubá: Jako personalistka ráda dělá lidem radost (Lidl)
- Leontina Krchňáková: V generaci mileniálů je znalost ruštiny velká výhoda (Rádio Svobodná Evropa)
- Ivana Malá: Na začátku kariéry byl nudný profesor (DHL)