16.11.2020

„Dětská zubařka“ teď radši prodává lidi

Aby to bylo jasné hned na začátku, dentistkou chtěla být Karolína Horáková jako malá holka. Nezvyklé dětské přání ale neuskutečnila, místo toho se stala obchodní konzultantkou v personální agentuře - a zůstala v Předvýběru.CZ dodnes. Je nejenom nejlepší ženskou obchodnicí (protože v týmu máme jedinou), ale atakuje i čelní místo firemního žebříčku. I proto jsme se rozhodli vám ji představit. A vzhledem k číslu na kalendáři byla jasná první otázka...

Jak se těšíš na Vánoce?

Těším se, ale poslední roky je už nevnímám tak jako v dětství. Ale těším se, protože je to příjemný čas, kdy se vracím domů za rodinou a trávíme ho všichni společně. U nás jsou Vánoce dost divoké, protože rodiče spolu nežijí, takže pendluju mezi Čechy a Moravou. Odpočinu si až po svátcích.

Začínáš slavit u maminky nebo u táty?

Začínáme vždycky u maminky. Zhruba dvaadvacátého tam odjíždím, abych ještě stihla pomoct s vařením, s pečením a podobně. Tam trávím Štědrý den i První svátek vánoční, kdy jsme u babičky a dědečka. No a šestadvacátého na Štěpána vyrážíme s mojí sestrou k taťkovi.

Co máte na štědrovečerním stole?

U nás je to klasika, kapr a bramborový salát. Ale já kapra nejím, takže mám řízky.

Letošní Vánoce budou zvláštní, kvůli koronaviru. Přišlo to nečekaně, pak to skoro vypadalo, že už je za námi a teď zase nevíme, co nás čeká. Jak to všechno vnímáš?

Nejsem z toho úplně špatná, ale přišla jsem kvůli tomu o dovolenou na horách v Itálii. Zrušili jsme ji sami, bylo to zrovna v březnu, kdy se to k nám dostávalo. To mě mrzelo, ale udělali jsme dobře. Myslím, že jsme to celkově, i jako firma, zvládli dost dobře. Není to ideální, jsem zvyklá po práci dělat spoustu jiných aktivit, takže mě to teď hodně omezuje, ale beru to sportovně.

Když se bavíš s klienty, jak to oni vnímají?

Drtivá většina z nich se k tomu staví pozitivně. I když situace není jednoduchá, jsou pozitivně naladění, koronavirus je nijak zásadně nezasáhl. To ale mluvím pouze o svých klientech. Jsou firmy, které jsou tím velmi postiženi. Vidím to i na svých obchodních výsledcích, klienti nás objednávají a dál hledají zaměstnance. Menší firmy i středně velké podniky vědí, že musí fungovat.

Předvýběr.CZ je tvoje první práce. Jak ses sem dostala?

Hned po maturitě jsem tady začala jako telesales na brigádu při škole. Mým úkolem bylo kontaktovat společnosti, domluvit s nimi schůzku pro naše obchodníky anebo prodat naši službu po telefonu. Dostala jsem se sem díky bývalému příteli Petrovi, který v Předvýběru také několik let pracoval. Nevím, jestli to bylo nebo nebylo těžké, vím, že Franta Boudný nikdy moc nechtěl do obchodního týmu přijímat ženy. Každopádně Petr se za mě tak trošku přimluvil s tím, že jsem odhodlaná makat.

To je fajn, žes to sama zmínila, v hledáčku na rozhovor už tě mám dlouho, zatím jsme vždycky zpovídali tvoje mužské kolegy. V personalistice se pořád mluví o tom, že ženy mají mít stejné příležitosti, ale realita je jiná. Jak se cítíš v jinak ryze mužském kolektivu obchodníků?

Musím říct, že se v něm cítím velmi dobře. Neříkám, že ženský kolektiv je špatný, ale necítila bych se v něm tak dobře, jako v tom mužském. Nemám ráda drby a zbytečné řeči o ničem. Chlapi prostě spoustu věcí neřeší a jsou přímí, a to se mi líbí.

Mezi obchodníky bývá typická určitá rivalita. Funguje to i vůči tobě?

Ne, my si všichni vzájemně pomáháme. I v obchodu se podporujeme, nelezeme si do zelí a nepřebíráme si zákazníky. Ale zdravá rivalita mezi námi rozhodně je. Obchodní výsledky zaznamenáváme na tabuli, takže vidíme, kdo si jak vede a samozřejmě jsou boje o první místo. Jak to říct... každý přejeme tomu druhému štěstí, aby se mu dařilo, ale sobě to samozřejmě přejeme taky.

Jak na tom v pomyslném žebříčku jsi ty?

Obchod dělám už čtyři roky a asi relativně dlouho mi trvalo, než jsem se nějak víc rozjela. Začínala jsem v jednadvaceti. Mladá holka, firmy mi asi úplně nedůvěřovaly, ale postupem času jsem se naučila ty správné argumenty a hlavně orientovat se na trhu, což mi určitě hodně pomohlo a posunulo dál. Letošní rok je pro mě poměrně hodně úspěšný, přede mnou je jenom kolega Jirka.

Wow, jako že jsi druhá? Blahopřeju!

Jo, jo, přesně tak. Moc děkuju. Tenhle rok se hodně daří, i když je tady ta „blbá“ korona. Ale pořád mám co zlepšovat.

Chápu, že jsi tady začala u telefonu jako brigádnice. Napadlo tě někdy, že se budeš věnovat obchodu?

Musím říci, že jo. Můj táta dělá taky obchodníka, předtím byl spoustu let pojišťovák v České pojišťovně. Co se týče vyřídilky, v tom jsem dost po něm. Říká mi, že se ve mně vidí. Abych řekla pravdu, ani si nedovedu představit, že bych dělala něco jiného než obchodničinu. Obchod mě baví. Baví mě, že jsem motivovaná. Není to o tom, že splním přidělenou práci, odsedím si to a přijdou mi za to jasně dané peníze. Tady vím, že musím makat a budu za to odměněna.

Ale studovala jsi gymnázium a tam většinou studenty na obchodníky neškolí. Už na střední jsi se nějak přiblížila práci v obchodě, třeba na brigádách?

Po gymplu jsem se hlásila na ekonomku tady v Praze, přijali mě na druhý pokus, ale nedokončila jsem ji. Bylo to určitě i mojí leností. Škola byla časově dost náročná a skloubit ji s prací nebylo jednoduché. Studovala jsem účetnictví a finanční řízení podniku, měla jsem vizi, že půjdu do firmy a budu dělat účetní nebo že budu ve finančním oddělení. Obchod mě tehdy ještě úplně nenapadl. Ale tím, že jsem v tom pracovala, tak jsem si říkala, k čemu mi ta ekonomka bude, že vlastně nechci pracovat s čísly a baví mě práce s lidmi. Popravdě jsem na ekonomku šla, protože jsem nevěděla, na jakou jinou výšku jít. Přišla mi jako nejlepší východisko.

Asi víš, že moje oblíbená otázka je: čím jsi chtěla být jako dítě?

Zubař. Chtěla jsem jít studovat lékařství a přímo zubařinu. V naší rodině mi říkali, zubařů je málo, běž na zubaře a spravíš nám všem zuby. Pak jsem na gymplu zvažovala práva.

Ten zubař je neobvyklé dětské přání. Máš v rodině nějakého zubaře?

No, právě, že nemám. Od malička jsem chtěla dělat doktora, a rodiče mi říkali, zubaře tady nemáme, ten by se nám hodil. A hlavně zubaři se mají dobře.

Byla by to jinak dobrá volba. Ale v dětství je to zvláštní. Lékařem chce být každý, ale zubařina je… neradi tam chodíme, neumím si představit, že musíš sahat cizím lidem do pusy...

Asi na mě zapůsobila ta vidina peněz.

Fakt? Jsi na peníze?

Teď to zní blbě. Každý jsme na peníze. Peníze jsou důležité. Ale rozhodně netvrdím, že je to pro mě to nejdůležitější. Zkrátka se chci mít v životě dobře. Chci si dovolit to, co mě baví.

Od jedné záludné otázky se posuneme ke druhé. Kde se vidíš za pět, deset let?

Za pět, deset let, jo? No, to mi bude třicet, to už bych se viděla ideálně na mateřské.

Myslel jsem to spíš pracovně. Až ti skončí mateřská.

Ráda bych zůstala v obchodní branži. Věřím, že mě to bude dál bavit. Určitě bych časem chtěla být team leaderem, někoho zaučovat, vést, motivovat.

Máš nějaký trik, který zabírá na klienty?

Ani ne. Na každého platí něco jiného, co pomáhá, aby se dobří klienti vraceli, je komunikace. Být neustále s nimi v kontaktu, ozývat se jim i v nelehké době, jako právě teď. I přesto, že jsem na jaře, začátkem léta slýchávala, že nikoho nehledají. Teď se mi zájem o ně vrací. Ani se na začátku nechtěli moc bavit, ale byli doma, tak jsem je mnohdy rozmluvila...

Všichni jsme potřebovali trošku povzbuzení.

Přesně tak. Mám i nějaká esa v rukávu, píšu si informace, které mi sdělí, i když se netýkají práce a když se to hodí, tak to na ně vytáhnu a myslím, že tohle ocení.

Jednáš radši s muži nebo se ženami?

Jednou jsem nad tím přemýšlela, kdo je mým typickým klientem. Jsou to převážně spíš muži, dejme tomu čtyřicet plus. Ve většině případů to jsou ředitelé a jednatelé. Mají pravomoc rozhodovat a s nimi se mi jedná nejlíp, protože jsou nejvíc přímí, sedí na penězích a řeknou na rovinu, co chtějí.

Můžeme se vrátit k tobě? Mluvila jsi o mateřské ‒ kolik budeš mít dětí?

Minimálně dvě. Klidně i tři.

Dvě jsou pořád ještě standard, tři už dneska znamená docela hodně.

Je to dost, ale zase si říkám, proč ne, rodí se méně děti v dnešní době.

Někdo to musí dohnat.

Přesně tak!

Zmínila jsi se, že tě koronavirus omezuje v aktivitách, které děláš. Co vlastně děláš?

Na střední jsem hrála závodně volejbal. Tomu se snažím dál věnovat, ale už jen pro zábavu. Pravidelně hraju beach volejbal, badminton mě hodně baví. Měla jsem období, kdy jsem hodně běhala, tak jsem si zkusila i pár závodů. Občas dělám fitness. Nebráním se žádnému sportu.

A co děláš kromě toho sportu?

Koníčky? Přemýšlím. Já hlavně ten sport. Občas čtu detektivky, ale už ne tak pravidelně jako kdysi a mám ráda hudbu.

Co třeba ráda posloucháš?

No, to je sranda, já poslouchám víceméně všechno. Když půjdu někam večer za zábavou, tak půjdu na elektro, když si něco pouštím doma, tak to může být český nebo slovenský rap nebo Chinaski. Je mi to víceméně jedno.

Jsi z Těšínska, mluvíš polsky?

Neumím polsky.

Ani trošičku?

Ani trošičku. Možná řeknu proszę bardzo, ale to je tak všechno. V Těšíně se hodně mluví i „po našymu“, tak třeba mluví babička. Když jsem byla menší, měla jsem občas problém rozumět. I teď si občas říkám, co je to za slovíčko. Ale hlavně se mi polština nelíbí.

To mně se líbí. Znám Český Těšín i polský Cieszyn. Ten polský je hezčí, víc historický.

Souhlasím. Ten polský je určitě hezčí, Český Těšín nic moc.

Ve firmě s tebou pracuje i tvoje sestra. To asi není náhoda?

Není, za ni jsem tady zase orodovala já, protože se taky rozhodla jít do Prahy. Pracuje jako telesales, takže domlouvá schůzky jak pro kolegy, tak pro mě. Jsem ráda, že tady je.

Protože tu nejsi sama?

Tak to nemyslím. Máme spolu blízký vztah. Jsem ráda, že jsem jí mohla v tomhle směru pomoct.

Co plánuješ v příštím roce?

Věřím, že na jaře už by to mohlo být klidnější. Takže určitě hory, které jsem si musela odpustit. Miluju zimní sporty, lyžování nebo snowboarding.

Kde jsi byla nejdál ve světě?

V USA. Byl to takový přátelský road trip. Vzali jsme to přes západní pobřeží až po New York a zase zpět do Česka. Procestovali jsme hlavně západ, Las Vegas, San Francisco, Los Angeles a podobně. Takový třítýdenní výlet.

Co tě nejvíc zaujalo?

Amerika mi zase tak blízká není. Nechtěla bych tam žít.

Nelíbilo se ti ve Státech?

Ne, že nelíbilo, ale mně se prostě líbí evropská kultura, česká kultura, takže si neumím představit v Americe žít. Klidně třeba na rok na zkušenou, proč ne. Amerika mi nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Je fajn se tam podívat, ale není to tam takové jako z amerického filmu.

Které místo v cizině naopak máš ráda?

Barcelona. Teď jsem tam byla podruhé. Mně se tam hrozně moc líbí i přesto, že se říká, že jižani jsou takoví sví, což je pravda. Jejich nátura mi není tak blízká, ale líbilo se mi město samo o sobě. A byla jsem mile překvapená, jak tam bylo čisto. Jinak mám ráda hory, takže se mi líbí Alpy v Rakousku a v Itálii. A kam bych se chtěla určitě podívat, je Švýcarsko, To mě láká.

Láká tě kvůli horám anebo země jako taková?

Hory taky a líbí se mi vyspělost té země. Nikdy jsem tam nebyla, ale kdybych se měla rozhodnout, kde jinde bych chtěla žít než v Česku, tak by mě lákalo Švýcarsko. Je tam sice draho, ale ta země je mi sympatická, hlavně kombinace nádherné přírody a vyspělostí samotné země.

Když mluvíš o vyspělosti, podobné je to ve Švédsku, které přitom je společensky daleko přátelštější a je jednodušší se tam dostat.

To je pravda, ale mně by vadilo na severských zemích, kam se chci taky podívat, že mají krátký den. Na mě to působí hrozně depresivně, přece jenom mám strašně ráda sluníčko, mám ráda jaro, léto, kdy se vstává do světla a přichází za světla domů.

Vnímám to úplně stejně a proto rozumím jižním národům, že jsou jiní.

Víc happy možná.

Do Předvýběru tě přivedl tvůj bývalý přítel, kolega. Firemní tamtamy ke mně donesly, že máš dalšího přítele z firmy...

To není nic tajného, to asi ví všichni, že jsem si tady našla přítele. Ale tak my už se taky známe docela dlouho.

Spousta lidí pozná partnera v práci. Je to logické, protože tam trávíme nejvíc času. Má to ale i riziko, pořád se vidíte a můžete si začít lézt na nervy nebo aspoň zevšednět. Nebojíš se toho?

Zatím ne, náš vztah trvá fakt krátce. Je pravda, že už se známe čtyři roky, ale až teď se to nějak vyvrbilo. Takže zevšednění zatím snad nehrozí. Uvidíme.

A tím bychom mohli krásně skončit. Letos tedy budete trávit Vánoce spolu?

Ne. Není kam se hnát. Všechno má svůj čas.

Medailonek

Karolína Horáková se narodila 19. června 1995 ve Vysokém Mýtě, po rozvodu rodičů se s maminkou a sestrou odstěhovala do Českého Těšína, kde absolvovala osmileté gymnázium. V Praze studovala dva roky na Vysoké škole ekonomické. Domluví se anglicky a hodně žije sportem: hraje beach volejbal, badminton, běhá a cvičí. Předvýběr.CZ je jejím prvním zaměstnáním a působí zde už sedmým rokem.