Scientologie mu pomohla poznávat lidi, záleží mu na tom, aby chodili do práce rádi
První snaha Jiřího Kapitána předat řízení firmy najatému šéfovi nevyšla, o to usilovněji teď buduje manažerský tým. Původem byl technik, ale stal se z něho výborný obchodník, který je v práci šťastný a snaží se, aby i zaměstnanci chodili do firmy rádi.
Jste ve věku, kdy byste si zasloužil cestovat a užívat dosažených úspěchů, a přesto pořád podnikáte. Neuvažoval jste, že byste už předal firmu dál?
Dokonce jsem se o to pokusil, ale neúspěšně. Manažerka, kterou jsem najal, měla s firmou nekalé úmysly, takže jsem ji musel propustit. Současně přitom odešel obchodník, takže jsem se vrátil, abych to dal do pořádku, a teď pokračuju ve snaze najít nějaké manažery, protože vím, že tady nemůžu být věčně.
V rámci rodinných vztahů firmu v budoucnu asi převezmou vaši potomci?
To asi se nestane, protože jeden z potomků chce jít svojí cestou, chce dělat něco jiného, a jestli ten druhý bude mít zájem, zatím nevím. Takže přemýšlím, jak to bude v budoucnosti.
Znám i takové případy, kdy děti nechtějí pokračovat v tradici rodinné firmy. Nejste zklamaný, že firmu možná nepředáte potomkům?
Ne, ne, ne, beru to tak, že se rozhodli poté, co si to zkusili. Chápu, že mladá generace má trošku jiné představy o životě, takže to naprosto respektuju. Snažím se spíš doplnit chybějící manažery, abych zvýšil hodnotu firmy, kdybych ji chtěl předat novému majiteli.
Co vás vedlo k založení firmy a co jste dělal předtím?
Vystudoval jsem elektro a potom jsem pracoval třináct let jako vědecko‒technický pracovník v oboru. Zabýval jsem se vývojem, nějakou dobu i návrhy plošných spojů, čili jsem byl technik a o obchodu jsem neměl vůbec žádné představy. Vždycky mě bavila matika, fyzika a elektrotechnika, k tomu jsem měl blízko. A když přišla revoluce, založil jsem firmu. Protože jsme za socialismu pracovali za mrzký peníz, peníze byly na začátku motivace, ale později se změnila, když jsem viděl, že firma někomu slouží. Naučil jsem se chápat, co je obchod, na čem je závislý úspěch a že peníze nejsou vůbec tak důležité.
Na LinkedInu máte napsáno, že jste ředitel, majitel a obchodník. Z toho usuzuju, že obchod je pro vás dost důležitý.
Když jsem změnil svoji orientaci z technika na obchodníka, tak jsem zjistil, že mě to vlastně baví, pomáhat firmám a lidem řešit problémy nebo když dokážeme udělat něco, co třeba konkurenti neumí.
Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Když mi bylo třináct, čtrnáct, patnáct, kdy jsem viděl i jiné hory než jenom Krkonoše a Tatry, tak mě bavilo lyžování. Chtěl jsem mít hodně času na lyžování.
Byl to jenom klukovský sen, nebo jste se o to i nějak snažil?
Do pětačtyřiceti let jsem lyžoval, pravidelně běžkoval a potom mě začalo bavit v létě i lézt po horách. Ne jako horolezec, ale jako vysokohorský turista. Když byli synové ve věku okolo patnácti, jezdili jsme do Dolomit na ferraty. Tam jsem byl šťastný a spokojený.
Majitel Předvýběru.CZ František Boudný je nadšený sportovec. Jak jste se poznali?
Poznali jsme se prakticky hned na začátku. Od začátku jsme se snažili získat kvalitní spolupracovníky, a dodneška to platí, takže jsem se taky vyškolil jako personalista. Zkusili jsme to a ono to vyšlo, dá se říct, že odhadem polovina firmy jsou lidi získaní přes Předvýběr. Zjistil jsem, že inzerovat u nich je lepší než inzerovat na přímo, protože přichází víc kandidátů. Kolikrát se tady objevilo několik palet materiálu, tak jsem okamžitě zavolal do Předvýběru a během deseti dnů bylo obsazeno šest provizorních pracovišť a sedělo tu šest úplně nových lidí, které jsme vzali.
Když mluvíte se zájemci o práci u vás, co je pro vás důležité, podle čeho poznáte, jestli je to ten správný člověk?
Určitě podle toho, jak je naladěný, jestli je to spíš bručoun nebo trošku optimistický člověk. Také se snažím zjistit něco z jeho minulosti a jak fungoval na předchozích místech, co se mu v životě podařilo. Každého se ptám, jaký úspěšný projekt se mu v životě podařil, na který je hrdý.
Co když zatím žádný úspěch za sebou nemá, je třeba začátečník?
Nemusí to být jenom pracovní. Sedmnáctiletý kluk se třeba dobře postaral o mámu, když byla nemocná, nebo sportovci se podařilo vyniknout v místních přeborech. U obou je vidět nějaká ambicióznost.
Jaký je váš pohled na mladé lidi?
Jsou samozřejmě jiní. Zvykli si na to, co přineslo posledních třicet let. Přece jenom jsou lepší možnosti cestování, mají pocit, že nám nic nehrozí. Obsluhovat mobil a počítač je pro ně samozřejmě, narodili se s klávesnicí. Pořád se s nimi seznamuju. Nedávno jsme přijali člověka do nákupu, kterému není dvacet pět let, ale pro mě je mladší generace, a byl jsem velmi příjemně překvapený, jak rychle se zapojil. Samozřejmě vidím mezi mladými i to, co není v pořádku, hodně drog, někteří si myslí, že můžou všechno. Je to věc výchovy, nejenom v rodině, ale ve škole, ve společnosti.
Když jsem se připravoval na rozhovor s vámi, našel jsem na webu vaši referenci ze školení, a dozvěděl jsem se dva nové pojmy z personalistiky ‒ orgboard a klobouky. Orgboard chápu jako organizační strukturu, ale ty klobouky…
Klobouk rovná se popis pracovní pozice. Klobouk je to proto, že v podstatě můžu být chvíli personalista a odpoledne budu dělat obchodní práci. V podstatě se na organizačním schématu přesunu z jednoho místa na druhé. Pojem pochází z historie, kdy se na dráze lidé rozpoznávali podle čepice, jestli jsou mašinfíra nebo průvodčí…
Taky mě zaujalo, že koncept orgboardů pochází původně od scientologů?
Pochází od pana Hubbarda, který byl i zakladatel scientologie a dianetiky, ale současně vytvořil organizační nebo administrativní technologii, protože potřeboval, aby jeho organizace fungovala.
Jestli o tom chcete mluvit, jaký je váš vztah k scientologii?
Jsem scientolog, mám k ní pozitivní vztah. Absolvoval jsem některé služby na zlepšení mých schopností.
Přineslo to něco z firemního hlediska?
Určitě, vím, jak by věci měly fungovat, jak by si člověk měl počínat. Zavedení organizační technologie přinese systém, pořádek, který funguje.
A přineslo to něco i vám osobně?
Zlepšily se moje schopnosti v jednání s lidmi a vůbec v dosahování výsledků. Pomohlo mi to i po zdravotní stránce, před pěti, deseti lety, když byl náročný týden, byl jsem v pátek poměrně dost unavený a občas jsem dostal migrénu, zůstal jsem v podstatě den nepoužitelný, což dneska neznám.
Scientologické hnutí má hodně kontroverzní pověst, takže se k němu moc lidé nehlásí. Znáte v Česku nějaké kolegy z byznysu, se kterými se scházíte?
Nemám důvod o tom nemluvit. Kontroverzní je hnutí kvůli něčemu, čemu se říká černé PR, nejsou to pravdivé věci. Volně se dá říct, že scientologie je jakási moderní psychologie, založená na jiných základech, v podstatě je to věda o umění nebo schopnosti vědět, jak vědět. Majitel jedné firmy, který je náš zákazník, je taky scientolog, asistentka generálního ředitele v jiné firmě je taky scientoložka, v České republice je několik set scientologů. Je to osobní věc každého, nikoho k tomu nepřesvědčuju. Jako scientolog bych měl být dobrým příkladem a snažím se, abych byl. Patří sem čestnost, mít věci v pořádku, dělat věci řádným způsobem, takže například firma nemá žádné černé peníze, platíme řádně daně. Firma se nikdy neuchází o žádné projekty nebo tendry, kde by se dávaly úplatky.
Pojďme se teď už trošku vrhnout na vás osobně. Co děláte, když nepracujete?
Většinou odpočívám a rád se dívám na nějaké filmy. Od jara do podzimu jezdím na kole, protože jsem si kdysi na lyžích udělal úraz kolena. Před deseti lety jsem byl s kolenem podruhé na operaci a zjistil jsem, že nemůžu běhat, takže přes zimu tak akorát na běžkách a na to teď nemám čas, moje žena je bohužel nemocná, tak se o ni starám.
Jaké filmy vás zajímají, máte nějaký oblíbený žánr?
Dívám se třeba na Jamese Bonda, což je taková pohádka pro dospělé, taky jsem se nedávno díval na seriál Marie Terezie. Mám rád odpočinkový žánr, nerad se dívám na filmy, které by mi třeba nedovolovaly spát. Když jsem firmu na chviličku předal manažerce a byl jsem vlastně půl roku doma, tak co mi vyhovuje, co dělám rád, je kutění na baráku.
Takže jste asi manuálně zručný?
Je to něco, na co se těším, až se mi podaří firmu ve druhém kole předat, dělá mi to radost. Za socialismu jsem se naučil jezdit starými auty a spravovat je, a tyhle jednoduché mechanické práce, jak říkají synové, mě baví.
Pracujete radši se dřevem, s kovem, lepíte věci, nebo prostě rád děláte cokoli?
Dá se říct, že cokoli. I nějaké zednické věci jsem dělal. Ale mám dvě vnoučata, a dovedu si představit, že třeba za rok si koupím tři nebo čtyři stavebnice Merkur a budu si s nimi něco stavět.
Vzal jste mi otázku: co budete dělat, až se vám povede předat firmu? Předpokládám, že jedna z odpovědí bude, že se budete věnovat vnoučatům.
To určitě! Taky se budu snažit jezdit na běžkách a na kole a třeba bych se dostal k nějakému tenisu. Taky mě bavil badminton, tenis, stolní tenis, takže bych rád trošku sportoval a případně se i věnoval turistice. Bavilo mě chodit po Jeseníkách nebo po Krkonoších.
Kde jste zatím byl nejdál nebo ve vašem případě spíš nejvýš?
Spal jsem ve výšce okolo tří a půl kilometrů v Dolomitech, kde jsme dělali dvoudenní výlet. Poznal jsem, že v takové výšce už je kyslíku méně, takže spánek byl jiný… Jinak nejdál jsem byl asi na Bali na týdenní dovolené.
A máte nějaký cestovatelský sen, který jste si ještě nesplnil?
Ne, nemám.
To jste vlastně šťastný člověk! Jste?
V podstatě jsem. Jsem šťastný i z maličkostí, když se mi něco podaří, ať už třeba v obchodě nebo zvládnout v poslední době. Jsem takový firemní hasič, když firmě něco hrozí, pustím se do toho a jsem šťastný, když se mi podaří situaci zvládnout nebo dát lidi dohromady.
A zajímáte se, jestli i vaši zaměstnanci jsou šťastní?
Zajímám, snažím se o to. I některé služby scientologie mi umožnily, že mám možná lepší porozumění lidem. Nedržím si už takový odstup, zajímám se o ně, snažím se jim někdy i pomoct. Chci, aby firma byla místem, kam lidi chodí rádi.
Medailonek
Jiří Kapitán je zakladatelem a šéfem společnosti Omnitron, která je distributorem a zástupcem výrobců baterií. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a od roku 1980 žije v hlavním městě se svojí manželkou Alenou. Má dva syny ‒ Jiřího a Jana, vnuka Kryštůfka (5 let) a vnučku Helenku (1,5 roku).